MIP 81 Americké rakety málem zničily ruský strategický most! Rusové hrozí pomstou! Analýza nejnovějšího vývoje války

Včera 19.7. odpálili Ukrajinci 6 amerických raket HIMARS proti ruskému strategickému mostu na dolním toku Dněpru. (Antonivsky most foto 1) Podle Rusů, jejich PVO 5 raket sestřelilo, ale šestá most trefila, a způsobila v jeho vozovce asi metrový kráter. (foto 2) Most je tak prý jen lehce poškozen. Podle Ukrajinců byl most zničen. Tvrzení ale fotografiemi nedoložili. V každém případě jde o výrazný ukrajinský úspěch, který může v případě úspěšného opakování odříznout od zásobování ruské síly rozmístěné na západním břehu Dněpru okolo města Cherson. Dněpr je na dolním toku široký 400 metrů, a zásobování bez mostů je obtížné. Antonivský most Rusové obsadili v únoru překvapivým rychlým úderem výsadkářů a lehkých obrněných vozidel. V důsledku obsazení mostu se ihned zhroutila ukrajinská obrana Chersonu. Prezident Zelensky nařídil před pár dny ofenzívu na dobytí Chersonu, a zničení Antonivského mostu je důležitou podmínkou pro její úspěch. Používáním raket HIMARS získala ukrajinská armáda nové schopnosti a válka tak vstoupila do nové fáze svého vývoje. Rusové slibují, že na raketomety HIMARS upořádají hon a zničí je. Předevčírem už zveřejnili první záběry zničení HIMARS. V dnešní analýze proto vše podrobněji rozebereme. (Video z mostu bezprostředně po úderu HIMARS)

Na ukrajinském nebi se už měsíce odehrává tajný nelítostný souboj mezi těmi nejlepšími letadly USA a Ruska!

V západních médiích se šíří nadšené ovace, že raketomety HIMARS dodané Ukrajině hlavně USA změní výsledek války a ruská armáda bude poražena. V Česku tento trend třeba představují názory publikované na Forum24, iDnes, nebo CNN Prima News. Výborný ukrajinský vojenský novinář a analytik Ilja Ponomarenko je značně střízlivější v hodnocení vlivu raketometů HIMARS na výsledek války. Uznává jejich schopnosti, ale nepřeceňuje je. Ponomarenko včera publikoval plán, jak by bylo možné provést Zelenského ofenzívu na Cherson. Současnou ofenzívu proti Chersonu, kterou Ukrajina vede již měsíc označil za zbytečné útoky, které nikam nevedou. Za jediné správné řešení považuje – současné zničení všech tří mostů, které Rusové v oblasti ovládají, pomocí raket HIMARS. A potom útok nejméně 10 brigádami (120 tisíc vojáků, ekvivalent 40 ruských BTG) proti slabým ruským silám (30 tisíc vojáků, 10 BTG) podél 200 km dlouhé frontové linie od pobřeží Černého moře až ke Kachovské přehradě. Podle Ponomarenka by Rusové po zničení mostů nedokázali své vojáky zásobovat, a ti by se museli stáhnout do Chersonu, protože by po zničení mostů nemohli ustoupit na východní břeh. V Chersonu by se potom odehrálo opakování bitvy o Mariupol, jen  v obráceném uspořádání – obklíčení Rusové by byli zničeni Ukrajinci. Jasnou podstatou Ponomarenkova plánu je soustředit moderní zbraně (HIMARS, KRAB) na západním břehu Dněpru, a tam vybojovat vítězství! Po dobytí Chersonu, by už Rusové bez mobilizace, nebo atomových taktických úderů, nebyli schopni Dněpr znovu překročit, a západní Ukrajina by se tak dostala do relativního bezpečí před ruským vpádem. (Početní stavy ukrajinských brigád a ruských BTG jsou v odstavci uvedeny včetně dělostřeleckých, podpůrných a logistických posil.)

Ponomarenkův plán je první, který je realizovatelný. Nejde o žádné sebevražedné Banzai útoky, kterými se proslavila Zelenského hlavní komisařka Zauhlá, jak jsme informovali při naší analýze bitvy o Severodoněck! Ale hlavně Ponomarenkův plán odhaluje, asi nechtěně, současnou ruskou strategii, a ukazuje, jak moc byl dosud ukrajinský generální štáb hloupý, když přijal způsob boje, který si Rusové vysloveně přejí!

Klíčem k pochopení, proč si Rusové přejí vybojovat rozhodující bitvu s Ukrajinou na východním břehu, a tam ji zničit, a proč na západní břeh příliš nepospíchají, je vzájemný souboj, který od začátku války vedou stranou zájmu médií i odborníků USA a Rusko. Na ruské straně se souboje účastní mimořádně drahá a výkonná letadla SU-34. Na straně USA letouny AWACS!  Letouny AWACS od února 2022 doslova spí ve vzduchu podél hranice Ukrajiny se státy NATO a jejich radary neustále prohledávají ukrajinský vzdušný prostor. Jakmile detekují úderné SU-34 předají informace elitním jednotkám ukrajinské PVO, a ty na SU-34 zaútočí raketami dalekého, nebo středního dosahu (typicky S-300). Ukrajinci, kteří získávají informace z letadel AWACS, která se zdržují v bezpečném prostoru NATO, zapínají útočné naváděcí radary raket až těsně před útokem na ruská SU-24, protože je nemusí vyhledávat. Tuto práci za ně dělají letadla AWACS. Ruská SU-34 jsou sice prošpikovaná tou nejmodernější elektronikou, a mohou nést i rakety, které by v normální válce letadla AWACS smetla z oblohy, ještě dřív než by předala svá data raketám PVO. Jenže v tomto případě mají Rusové pech – letadla AWACS jsou v bezpečí vzdušného prostoru NATO. Ruské SU-34 umí také včas vyčenichat nepřátelský pozemní vyhledávací a naváděcí radar, leč zase ruský pech – díky datům AWACS – Ukrajinci zapínají své radary až těsně před odpálením rakety. SU-34 se tak nestačí včas úhybnými manévry vyhnout raketám PVO, a už byla i sestřelena! 

SU-34 je speciální úderný letoun s unikátními schopnostmi. Jeho tělo je potaženo, jako u jediného letadla na světě titanovým pancířem, který letadlu dodává vysokou odolnost proti zničení. Letadlo je prošpikováno elektronikou, a je schopné vést boj se vzdušnými i pozemními cíli nepřítele až na vzdálenost 350 km. V případě, že má ničit tanky, raketomety HIMARS, nebo jinou důležitou techniku, dokáže to až ze vzdálenosti 70km – a to je nejvyšší vzdálenost, na kterou je schopno bezpečně detekovat skrytý nepřátelský cíl velikosti tanku, raketometu, a nebo osobního automobilu, a navést na něj přesnou raketu. SU-34 je na ruské poměry extrémně drahé – jeden kus stojí 1,1 miliardy rublů, a Rusko je schopno vyrábět maximálně 11 kusů S-34 ročně. 

Rusko nyní disponuje 80 letouny S-34 v bojovém nasazení. Letadla S-34 vedou každodenně ty nejpřesnější a nejničivější útoky proti ukrajinské armádě. Ale na rozdíl od Sýrie, kde S-34 operovali bez vlastních ztrát, protože je není možné sestřelit bez speciálních raket a radarů, se Ukrajině podařilo určitě 4, a pravděpodobně 1 další S-34 sestřelit. 3 další sestřely S-34, které Ukrajina udává, jsou důkazně nepotvrzené. V každém případě – intenzita nasazení S-34 a s tím spojené opotřebení, a ukrajinské sestřely vytvořily v Ruském letectvu stav, že se S-34 spotřebovávají rychleji, než je Rusko schopné je dodávat. Ruská výrobní linka nyní produkuje 7,5 kusů S-34 ročně, zbytek celkové kapacity linky (11), je využíván pro generální opravy. Pro příklad – letadla nasazená v Sýrii byla po celkovém opotřebení opuštěna a ponechána jako oholené kostry na místních letištích, protože se už nevyplatilo je opravovat.

Letadla S-34 nyní operují převážně na bezpečném východním břehu Dněpru. Tím snižují detekční schopnosti AWACS, a využívají skutečnosti, že to nejlepší, čím Ukrajina disponuje zůstává na západním břehu.

Závěr první – nejúdernější ruský útočný prostředek S-34, který je schopen efektivně a přesně likvidovat několik důležitých bodových pozemních cílů za jediný let, se díky efektivní spolupráci letadel AWACS (NATO) a ukrajinských prostředků PVO S-300 musí držet v bezpečí podél ruských linií (na východním břehu Dněpru), a nemůže, bez rizika ztrát překračujících výrobní kapacity, útočit na celém území Ukrajiny. (Samozřejmě, ničení tzv. strategických cílů představuje výjimku. Západní tanky, raketomety, či radary, dodávané Ukrajině, v žádném případě nepředstavují strategický cíl.) 

Závěr druhý – Rusko pravděpodobně brzy nasadí proti Ukrajině skladované S-24 z osmdesátých let. Ty mají sice asi jen 25% účinnosti S-34. Leč je možné je i s piloty obětovat na ničení levných cílů, kterých je na ukrajinském bojišti nespočet. 

Závěr třetí – Pokud platí pro S-34, že je pro něj nebezpečné létat před Dněpr na západ, platí to pro všechna další ruská letadla násobně. Protože S-34 je speciálně navržen, aby právě v takových to nebezpečných podmínkách útočil. 

Proč Rusko neničí mosty přes Dněpr, jako Ukrajina? 

Přes Dněpr vede jen několik málo mostů. Technicky si je můžeme rozdělit na typické mosty, a mosty, které vedou po hřebeni přehradní hráze. Zničení přehradních mostů způsobí na rozdíl od zničení typických mostů velkou přílivovou povodeň, která zabije tisíce až desetitisíce lidí. To se už odehrálo v roce 1941, kdy Sověti vyhodili do vzduchu přehradu DněproGES, a mělo se utopit nejméně 100 tisíc lidí. Na vyhození přehrady bylo tehdy použito 20 tun výbušniny.

Bez mostů není možné zásobovat vojska na druhé straně řeky. To platí pro obě strany konfliktu. I Rusko mělo v současném konfliktu potíže při přechodu mnohonásobně menší řeky Severní Doněc, a několik ruských útoků, o kterých jsme průběžně informovali, bylo odraženo, a pontonových mostů zničeno. Dněpr je příliš obrovský v poměru k velikosti obou současných armád, které spolu bojují!

Klíčová otázka tedy zní – Proč se Rusko nesnaží zničit všechny mosty přes Dněpr, které drží Ukrajinci, když Ukrajinci vytrvale útočí na tři mosty přes Dněpr v držení Rusů, aby je zničili, a Rusy na západním břehu odřízli, a na hlavu potom porazili.

Ukrajinci mají přes Dněpr v držení asi 20 typických mostů, které spojují oba Ukrajinské břehy. Přehradních mostů drží asi 5. Je tedy zřejmé, že zničením 20 mostů by Rusové bez obtíží zničili nejméně 80% Ukrajinských přepravních kapacit mezi oběma břehy Dněpru, a odřízli by východní ukrajinská vojska od posil a zásobování. 

Zničení typických mostů přes Dněpr pro Ruské letectvo nepředstavuje žádný problém. Údery pomocí přesných raket a řízených bomb by mosty zničily za pár dní, za cenu ztráty několika málo (maximálně desítek) letadel typu SU-34, SU-24, SU-25. Obdobně by útok mohly provést rakety Iskander. 

Protože Ukrajinci zatím vždy před ústupem, pokud nebyli překvapeni, jako u Antonivského mostu, mosty vyhazují do vzduchu, aby nepadly do ruských rukou, je zřejmé, že Rusové nemohou počítat s tím, že se typických mostů přes Dněpr zmocní v neporušeném stavu.

Jediným logickým vysvětlením je podobně jako u případu souboje SU-34 s komplexem AWACS (NATO) + S-300 (Ukrajina), že Rusům vyhovuje, že Ukrajinci bojují na východním břehu Dněpru.

Válka na Ukrajině bude dlouhá, protože ruskou strategií je pozabíjet, co nejvíce Ukrajinců na východním břehu Dněpru, a dosáhnout tak stavu, že se Ukrajina v důsledku ztrát a vyčerpání zhroutí ještě před ruským postupem na západním břehu.

Tato strategie umožňuje Rusům bojovat blízko svého vlastního území, a blízko svých vojenských skladů a logistických center. Nemají tak dlouhé a snadno zranitelné zásobovací cesty (s výjimkou Chersonu, jak upozornil Ponomarenko). Lze předpokládat, že Ukrajinci nebudou od USA dostávat informace a svolení, aby mohli zaútočit raketami HIMARS dalekého dosahu, které mají nyní obdržet, na vlastní ruské území. Takže ruské vojenské zázemí na ruském území je v relativním bezpečí. 

Díky drtivé palebné převaze – 60 000 granátů denně (6 000 tun jenom dělostřelecké munice denně!) – zabíjejí nyní Rusové značné množství Ukrajinců při vlastních nízkých ztrátách. Čím kratší a bezpečnější jsou dopravní řetězce pro tuto dělostřeleckou řezničinu, tím lépe. Ukrajinci mohou několika raketomety HIMARS tento systém narušovat, ale ne narušit, aby přestal fungovat. Ani desítky raketometů HIMARS nebudou hrát roli, a stovky jich západ dodat nemůže. Navíc se předpokládá, že je budou brzy likvidovat iránské sebevražedné drony, které byly vyvinuty právě jako iránská asymetrická odpověď na tuto zbraň USA.

Ukrajina je tak v geopolitické pasti. Zelenský se neodvažuje (a zřejmě ani nemůže) vyklidit východní Ukrajinu, a stáhnout se za Dněpr. Protože by Rusové zadarmo obsadili obrovské území, kde mají řadu stoupenců. Ukrajina tak musí vést pro sebe sebevražednou bitvu na východním břehu Dněpru.

Plánovaný útok na Cherson, je tak zřejmě pokusem ukrajinského velení donutit Rusko, aby tam přisunulo posily, a bojovalo pro něj v nepříznivých podmínkách, stejně jako Ukrajina bojuje na Donbasu. Vedlejším důsledkem plánované ukrajinské bitvy o Cherson by navíc mohlo být oslabení ruské úderné skupiny na Donbase o jednotky, které by se museli přesunout přes Dněpr k Chersonu. 

Hlavní závěr: Rusku pomalá, postupná a destruktivní dělostřelecká válka na Ukrajině vyhovuje. Doslova podle vojenské doktríny Sun-C si vybralo místo pro bitvu, tak aby mohlo svého nepřítele zničit ještě před tím, než obsadí jeho území. Protože Rusko nemůže počítat s tím, že Západ zruší sankce, které vyhlásil (bez změny režimů v USA i EU). Je zřejmé, že jediným možným Ruským vítězstvím tak je totální kapitulace a obsazení Ukrajiny. Získat pouze Krym, Donbas, Cherson, Luhansk, a případně Charkov neřeší ruskou bezpečnost, tak jak ji definuje Putin a jeho administrativa. Válka tedy bude dlouhá, respektive potrvá dokud se jedna ze stran nevyčerpá, a nevzdá se dobrovolně svých cílů.

Závěr, učiněný většinou západních médií a analytiků, že současný pomalý ruský postup svědčí o blížící s ruské porážce, je tak zbožným přáním – Rusku vyhovuje pomalý postup a pomalé zabírání ukrajinského území. A naopak Rusko preferuje vysoké ztráty Ukrajinců, a nízké ztráty Rusů a Rebelů. Tohoto výsledku je možné dosáhnout hlavně boji na východní Ukrajině.

Co se do analýzy nevešlo:

Včera bylo zveřejněno, že  ruská úroda obilí je letos vyšší o 24%. Vzhledem k velikosti ruské produkce to znamená, že Rusko je schopno nahradit všechny výpadky vývozu ukrajinské pšenice vzniklé v  důsledku války. Hlad by tedy nemusel být.

Více se do dnešní analýzy nevešlo. Přeji všem krásné a příjemné léto. Děkuji za pomoc i za podporu a děkuji všem, kdo si na mne tento měsíc přes všechnu tu drahotu vzpomněli. Mějte se moc krásně. Děkuji za včerejší maily, odpovím až zítra, jak jsem slíbil. Je 01.32. Michal-Gargamel.