Blog Michal & Petr

Včera se objevily “zaručené” zprávy, že Steve Witkoff a Jared Kushner nabídli při své poslední návštěvě Kremlu Vladimíru Putinovi, pokud uzavře s Ukrajinou brzký mír, tyto “nové velké dárky”:

(1) Kompletní Záporožskou gubernii. V loňském návrhu byly pouze kompletní Doněcká a Luhanská gubernie, a ta území, která bude v Chersonké, Záporožské a Dněpropetrovské gubernii ruská armáda držet v okamžiku uzavření míru ve své moci. 

(2) Miniaturní ukrajinskou poválečnou armádu. Respektive armádu značně menší než 900 000 válečníků, která byla loni navržena.

(3) Závazek Ukrajiny, že se všech nových ruských území právoplatně vzdá a smluvně potvrdí, že se je nikdy nepokusí vojensky získat zpět. 

(4) Závazek Ukrajiny, že nikdy nevstoupí do žádné vojenské aliance, a že bude neutrální, (v rozsahu asi jako současné Rakousko). 

(5) Mírová smlouva navíc povolí na území Ukrajiny pouze vojenskou monitorovací misi OSN, která bude střežit, či spíše monitorovat budoucí hraniční a demilitarizované oblasti. Tedy žádná vojenská výprava tzv. Koalice ochotných vedené pomatenými válečníky bez vlastích silných národních armád Britem Burnhamem, Francouzem Macronem a Germánem Merzem, nebo jejich následníky. 

Ruští universitní profesoři a strategičtí analytici se včera domnívali, že tyto návrhy mohou být pro Kreml  v zásadě přijatelné. Ovšem je třeba, je ještě náležitě “vylepšit”. A mír proto podle nich nebude rychle dosažen.

Rusko nyní válku jasně vyhrává, dále tvrdí. A jsou přesvědčeni, že:  “Washington je nyní po neúspěšné válce proti Iránu silně oslaben”. A že: “Americký Kongres proto raději v posledních dnech potichu stáhl ze světla reflektorů schválení tzv. Grahamových sankcí na Rusko“. A že: “Brusel a Londýn neustále deklarují, že budou Ukrajinu ve válce proti Rusku přes celou letošní zimu podporovat, aby mírová jednání na jaře 2027 zase zhatily, stejně jako letos“.

A proto bude podle nich: “válka pokračovat i na jaře příští rok“. Tedy za předpokladu, že Američané příště nedoručí Putinovi do Kremlu dary ještě větší. Třeba Oděsu, že?

(Že bude Putin muset dostávat velké dárky, aby uzavřel mír, jsem analyzoval už v pátek 4. srpna u Petra Hájka na TV Protiproud, pokud jste neposlouchali.) 

V pátek 11. září budu od 19 hodin hostem na Svobodném rádiu u paní Zikmundové. Odkaz na pořad dám do páteční a sobotní ranní analýzy. 

Je úterý 8. září 2026 ráno 03:35, a přeji Vám všem krásný den.  Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů. Kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com. 

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX. Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu

Američtí vyjednavači Steve Witkoff a Jared Kushner včera “vzali na vědomí“ prohlášení ruského prezidenta Vladimira Putina, že kyjevský režim už přestal skrývat svou pravou povahu a začal znovu (s poctami) pohřbívat některé z nejvýznamnějších nacistických zločinců. A odletěli z Moskvy za vůdcem kyjevských neonacistů Volodymyrem Zelenským, aby mu předali Putinova mírová ultimáta. 

Tento “vstřícný” postoj Washingtonu vůči Moskvě je zřejmým důkazem, že Vladimír Putin už tentokráte neustoupí západnímu “mazání medu kolem ruských úst”, aby byl získán čas pro záchranu Kyjevské banderovské soldatesky před jejím konečným a rychlým zničením ruskými vojsky. 

Proč je nyní Vladimír Putin tak sebejistý a věčně usměvavý, vyplývá z prostého faktu. Rusko v srpnu 2026 vyrobilo celkem 2500 tryskových dronů Geranium-5 a Banderol, (nárůst o 67% oproti červenci), a právě zahajuje výrobu ještě mocnějších tryskových dronů Dan-T. A to v součtu znamená, že celá Kyjevská soldateska bude do 6 měsíců kompletně vymazána z Ukrajiny, a celá Ukrajina bude vybombardována do středověku, pokud nekapituluje, a nevyžene všechny banderovce, azovce a nacisty, a kompletně neodzbrojí, a nepodřídí se v řadě dalších oblastí, včetně jazykové ruské vůli. 

Jedna ruská měsíční salva tryskových dronů tak od letošního října dopraví na ukrajinské cíle každý měsíc 225 tun klasických výbušnin, nebo termobarických výbušných směsí, které trhají vnitřnosti a plíce, a vraždí bez milosti vše živé, co není ukryto v podzemním bunkru s moderním přetlakovým ochranným systémem. Cena jedné této měsíční salvy tryskových dronů vyjde Rusko na 150 milionů USD. 

Aby Ukrajina ničivou sílu této ruské měsíční salvy tryskových dronů snížila o 10%, musí proti této ruské salvě vystřelit 750 protiletadlových raket NASAMS nebo Iris-T, nebo protiletadlových raket odpalovaných ze stíhaček F-16. Hodnota této měsíční ukrajinské proti-salvy podle současných cen vychází na 375 milionů USD měsíčně. Leč zásoby západních protiletadlových raket tak budou vyčerpány do půlroku. A jejich nahrazování současnou západní šnečí vojenskou produkcí nijak nepřipadá v úvahu. 

Rusko v srpnu a v září úspěšně demonstrovalo, že jeho tryskové drony dokáží v prostoru 150km západně od Kyjeva přesně zasáhnout “oblastní policejní ředitelství”, v prostoru na rumunsko-ukrajinské hranici vypálit celou celnici, a v Kyjevě vletět oknem do kanceláře šéfa ukrajinské tajné služby SBU generála Poklada, který řídí teroristické, sabotážní a další podvratné válečné operace svých špionů v Rusku. A to je jen vrchol ledovce ruských srpnových úspěchů:

Protože i při maximální mobilizaci evropských financí a válečných zdrojů nebude Ukrajina v příštím půlroce schopná sestřelovat více než 30% nalétávajících ruských tryskových dronů, bude zasahována v říjnu 1750 přesně cílenými výbušnými hlavicemi, o ničivosti každé – 90kg výbušniny, a s destrukční silou každé – umocněnou o kinetickou energii získanou její pádovou rychlostí na cíl 600 až 800km/h.

Z hlediska své destrukční síly představuje každá hlavice ruského tryskového dronu ničivou sílu 2 granátů 155mm ve standartu NATO, (42-44kg výbušniny v granátu).  A tak budou 2 hlavice ruských tryskových dronů postačovat na kompletní destrukci běžného městského domu nebo úřadu či obchodu, protože dělostřelecké manuály NATO předpokládají na vyřazení těchto městských objektů úspěšný zásah 3 granátů ráže 155mm.  

V říjnu lze tedy na Ukrajině počítat s úplnou likvidací 875 důležitých objektů městské a státní infrastruktury, přičemž toto číslo likvidovaných kritických staveb na Ukrajině bude postupně měsíčně růst až na nějakých 2500, možná 3750 v březnu. Vše záleží pouze na tom, kolik výrobních linek ještě Putin připravil ke spuštění výroby svých tryskových dronů. 

Pro pochopení: Město Plzeň se 197 tisíci oficiálních obyvatel má 7 Penny marketů, 9 Albertů, 9 Lidlů, 9 Bill, a k tomu ještě pár větších a menších obchodů. Na jejich kompletní zničení by byla třeba 1/4 očekávané listopadové měsíční salvy ruských tryskových dronů nachytané proti Ukrajině, a zbylé 3/4 této salvy by s přehledem zničily ostatní městskou infrastrukturu jako jsou vodárny a trafostanice, a všechny policejní, hasičské a vojenské základny, stejně jako všechny finanční, sociální a správní úřady, a benzínové pumpy, a všechny důležitější výrobní podniky a haly. 

Očekávaná ruská měsíční salva tryskových dronů tak má destrukční kapacitu kompletního vyřazení jednoho města o 200 tisících obyvatelích a jeho kompletní proměnění v neobyvatelnou pustinu. Dosah této ruské salvy tryskových dronů nyní činí zhruba 200km západně od toku řeky Dněpr. A do půlroku se očekává, že nové tryskové drony zasáhnou celé území Ukrajiny snad s výjimkou Zakarpatské Ukrajiny. (Na Lvov budou ovšem muset útočit přes Bělorusko.)

Evropa nemá šanci proti této ruské měsíční salvě tryskových dronů jakkoli účinně zasáhnout. Obrana bude nejméně 1 rok nemožná, protože nejsou kapacity na výrobu protiletadlových raket. Tryskové stíhací drony zatím existují pouze ve zkušebních verzích, a ty zatím dosahují mizivé účinnosti. Ukrajina sice vyrábí 200 000 dronů měsíčně, leč ty jsou už beznadějně zastaralé, a neporadí si teď ani s ruským systémem REB, a nejsou bez amerického systému Starlink už ani schopné přesně útočit na ruské cíle. 

Klíčovou příčinou porážky Ukrajiny tak budou ruské drony.

Ukrajina a Evropa sice už letos v létě montují podobné počty válečných dronů jako Rusko, ale pouze díky dodávkám čínských komponentů. Bez těchto klíčových čínských dodávek se výroba těchto “zastaralých” evropských a ukrajinských dronů rychle zhroutí. Že by Číňané snad měli v plánu dodávat Evropanům i Ukrajincům komponenty nutné pro hromadnou výrobu moderních tryskových dronů, nelze nijak rozumně předpokládat. Respektive, pokud Číňané dosud Evropě i Ukrajině komponenty pro hromadnou výrobu zastaralých válečných dronů dodávali, a Rusko tomu jen nečinně přihlíželo, je odpověď na otázku: “Proč tomu tak bylo?”, kupodivu velmi jednoduchá: Evropani i Ukrajinci sedli v posledních 2 letech na chytrou rusko-čínskou lest, jejíž podstatou bylo, aby přechod na masivní ruskou produkci tryskových dronů neočekávali, a nepřipravili se na ni, a proto dostávali komponenty pro velkovýrobu svých zastaralých dronů.

Hamižní evropští zbrojaři i polici tak opět a znovu upřednostnili zisky do vlastních kapes, před náročnou přípravou na válku moderních tryskových dronů. A takové politiky je třeba okamžitě ve volbách vyměnit, protože chtějí vést válku pouze proto, aby se na ní obohatili, a kolik obyčejných lidí přitom zbytečně a nesmyslně obětují, je absolutně nezajímá. 

Včera analýza nebyla, protože jsem v Pátek odpoledne byl hostem u Petra Hájka na Protiproud TV. Děkuji za pochopení. 

Je neděle 6. září 2026 ráno 04:25, a přeji Vám všem krásný den.  Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů. Kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com. 

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX. Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu

fg8j

Izraelský ministr obrany Israel Katz včera prohlásil, že plány na usnadnění masové emigrace Palestinců z Gazy jsou stále předmětem diskusí a americký prezident Donald Trump je pouze „zmrazil“, nikoli je zcela stáhl ze stolu. Podle Katze si 80% Palestinců z pásma Gazy, které izraelská armáda zcela srovnala se zemí, a okupovala, přeje emigrovat, ovšem nemá kam, protože žádná země na světě je nechce.

Israel Katz proto včera dále suše oznámil, že Izrael emigraci Palestinců z Gazy “usnadní jakýmkoli způsobem“. A premiér Izraele Benjamin Netanjahu včera při návštěvě svých vojáků rozmístěných na základně v okupované a rozbombardované Gaze vyhlásil, že izraelská armáda už toto dobyté a okupované pásmo Gazy nikdy neopustí. 

Je tak zcela nasnadě, že plán na vytvoření “Velkého Izraele” odsunutím všech Palestinců z Pásma Gazy, letos, po roční přestávce, opět nabírá na aktuálnosti. Klíčovou podmínkou pro jeho uskutečnění však bude schopnost USA “porazit” Irán, respektive tamní Ajatolláhy donutit přijmout “Trumpův mír”. A to, jak dnes podrobněji rozebereme, není vůbec tak jednoduché, jak nám mainstream tvrdí. A to naznačuje, že bez Putinovy “pomocné ruky” to nejspíš nepůjde. A z toho pak dále logicky vyplývá potřeba “Malé Ukrajiny”, že? 

Podívejme se nejprve na tuto zajímavou časovou osu: 

(1) 24. srpna 2026, Marco Rubio, ministr zahraničí USA oznamuje, že právě zrušil označení Sýrie za stát podporující terorismus a vyjmul označení tamního vládnoucího hnutí Haj’at Tahrir al-Šám (HTS) za speciálně označeného globálního listu teroristů (SDGT). A současně ministr financí USA Scott Bessent oznamuje bezprecedentní uvalení sankcí na Irán s cílem donutit ho přijmou americké požadavky.

(2) 25. srpna 2026 přilétá do Moskvy na tajnou misi šéf CIA John Ratcliffe, a ačkoli má jednat pouze se šéfy ruských špionů Alexandrem Bortnikovovem (FSB) and Sergejem Naryškynem (SVR), je supertajné jednání vedeno “pochopitelně” přímo v rezidenci ruského prezidenta. A Putin ještě ke všemu rychle po jeho skončení “pro jistotu” vyhlásí, že se s Johnem Ratcliffe osobně nesetkal, ale byl o všem dopodrobna informován ruskými účastníky schůzky. 

(3) 26. srpna 2026 zatelefonuje Vladimír Putin prezidentovi Sýrie a vůdci hnutí HTS Ahmadu Šarovi, a oba se v družné atmosféře rychle domluví na další skvělé budoucnosti ruských válečných leteckých a námořních základen v Sýrii. A Washington i Pentagon k tomu diplomaticky mlčí. 

(4) 27. srpna 2026 větší námořní uskupení ruského loďstva (4 lodě) operující u britského pobřeží náhle prudce změní kurs směrem na jih, a 31. srpna už je jasné, že ruská eskadra hodlá vplout do Středozemního moře. 

Ergo, Putin podle všeho právě realizoval první sladkou americkou odměnu. Zůstanou mu válečné základny v Sýrii.

Proč?

Spojené státy vstoupily do nové fáze války proti Íránu. Ministr financí Scott Bessent 24. srpna oznámil „ekonomický den D“: ofenzívu s cílem odříznout hlavní zdroje financování Teheránu a potrestat země a společnosti, které jej nadále podporují. Washington se uchyluje k maximálnímu ekonomickému tlaku, protože vojenská akce nedokázala dosáhnout kapitulace Íránu a diplomacie také nedokázala vést k dohodě. Tato strategie se snaží dosáhnout finančním vyčerpáním toho, čeho by se zbraněmi dosáhnout nepodařilo: dosáhnout toho, aby náklady na odpor převážily náklady na vyjednávání.

Bessent identifikoval pět klíčových oblastí pro ekonomické přežití Íránu: digitální aktiva, technologie, zlato, letectví a lodní dopravu. Ministerstvo financí rovněž uvalilo sankce na přibližně 60 osob, společností a plavidel spojených s akvizicí jaderných a raketových technologií, kybernetickými operacemi a pašováním ropy.

Hrozba jde ještě dál: Washington varoval, že země a společnosti, které budou pokračovat v obchodování s Íránem, by mohly být také vyloučeny z amerického finančního systému.

Rozsah hrozby ostře kontrastuje s křehkostí Íránu. 24. srpna se rial na paralelním trhu propadl na téměř 2 000 000 rialů za dolar, protože inflace a nedostatek snižují kupní sílu. Po desetiletích sankcí nyní ekonomika čelí také námořní blokádě a prudce klesajícím příjmům z ropy. Výzvou pro Washington už není dokázat, že sankce způsobují škodu, ale spíše to, že tato škoda může režim vynutit k politickému rozhodnutí.

A právě tam začíná ta pravá bitva. Írán si po celá desetiletí pěstoval odolnou ekonomiku: prodává ropu přes zprostředkovatele, využívá fiktivní společnosti, mění přepravní trasy, uchyluje se k alternativním finančním systémům a nabízí slevy, aby si udržel kupce. Proto každá sankce nutí Washington jít ještě dál: nestačí se zaměřit jen na Írán; musí se zaměřit i na ty, kteří mu pomáhají přežít.

To je ta nejtěžší část: není totéž sankcionovat íránskou společnost nebo malého zprostředkovatele ve třetí zemi jako potrestat čínskou rafinerii, zahraniční banku nebo přepravní společnost, jejichž podnikání ovlivňuje země, které Washington potřebuje na své straně. Sekundární sankce rozšiřují americkou finanční moc globálně, ale zvyšují její diplomatické a ekonomické náklady.

To zahrnuje sankce například proti společnostem ze Spojených arabských emirátů, Turecka, Iráku a Indie, které jsou součástí íránského exportního řetězce, a také proti společnostem z Německa, Itálie a Nizozemska. SAE pozastavily obchod v hodnotě nejméně 21 miliard dolarů, ale Turecko si udržuje obchod v hodnotě 6 miliard dolarů, Irák 10 miliard dolarů, Indie 1,63 miliardy dolarů a EU dohromady 3,72 miliardy dolarů. Přerušení každého článku vyžaduje vlastní politický boj.

Situaci dále komplikuje skutečnost, že v několika z těchto zemí se nacházejí americké základny, z nichž by Íránu mohly být vyhrožovány další vojenské akce, pokud selže ekonomický tlak. Sankce by se mohly zaměřit i na Omán, Irák, Katar a Kuvajt, které jsou všechny klíčové pro regionální nasazení, takže je Washington musí pečlivě zvážit, aby neoslabil své vlastní vojenské schopnosti

Čína je rozhodujícím testem: zůstává hlavním odběratelem íránské ropy a klíčovou součástí sítě generující příjmy pro Teherán. Washington již uvalil sankce na čínské společnosti spojené s tímto obchodem, ale oznámení z 24. srpna ukázalo jeho limity: ministerstvo financí pohrozilo dalšími sekundárními sankcemi, aniž by dosud zavedlo nejcitlivější opatření proti hlavním čínským finančním institucím.

Ačkoli Bessent prohlásil, že žádná země není mimo dosah Spojených států, opatrnost projevovaná vůči velkým čínským bankám odhaluje mezeru mezi pravomocí uvalit sankce a rozhodnutím tak učinit. Peking 25. srpna napětí potvrdil: opatření odmítl, obhajoval spolupráci s Íránem jako legitimní a varoval, že bude chránit jeho zájmy.

Toto poselství zdůrazňuje důležitost další fáze: aby Washington skutečně přerušil finanční kanály Íránu, musí se rozhodnout, jak dalece je ochoten konfrontovat Čínu. To je skutečný experiment: ne to, kolik škody může Washington v Íránu způsobit, ale zda dokáže donutit zbytek světa, aby přestal podporovat jeho ekonomiku, aniž by za to zaplatil vyšší cenu než Teherán.

Tato strategie není pro Spojené státy bez nákladů: vyžaduje měsíce vojenského, finančního a diplomatického úsilí; rozmístění sil v oblasti, kde by jakýkoli incident mohl znovu roznítit válku; a ceny energií schopné podnítit inflaci. Roční míra inflace vzrostla z 2,4 % v únoru na současných 3,8 %, což je nárůst, který již ovlivňuje domácí ekonomickou náladu a zvyšuje politické náklady spojené s prodlužováním tlaku.

Existuje ještě jedna, méně viditelná cena: čím více Washington uvalí sankce na zahraniční společnosti, tím větší je motivace ke snížení závislosti na dolaru a americkém finančním systému. Nadměrné používání právě tohoto nástroje, který jim dává výhodu, může urychlit kontraproduktivní alternativy. Maximální tlak má proto politický limit.

Pokud se Washington zaměří pouze na malé společnosti a menší země, nemusí Írán izolovat. Pokud se postaví proti významným čínským institucím, zvýší to účinnost sankcí, ale otevře to riskantní frontu s Pekingem. Pokud se vyhne oběma možnostem, Teherán si ponechá nezbytné únikové cesty k odporu.

Tato situace je zkouškou vytrvalosti. Spojené státy jsou si jisté, že jejich finanční, technologické a vojenské kapacity udrží tlak, dokud Írán nepovolí. Teherán sází na to, že čas bude na jeho straně: ceny energií, vojenské náklady, obtíže, kterým čelí spojenci, a vnitřní politický tlak oslabí odhodlání Washingtonu.

Írán již ukazuje své limity. Prezident Masúd Pezeškijan uznal ekonomickou závažnost situace a prohlásil, že by země měla ukončit válku, dokud je stále v silné pozici. Předseda parlamentu Mohammad Bagher Ghalibaf byl explicitnější: žádnou vojenskou sílu nelze udržet donekonečna, pokud populace hladoví a ekonomika se hroutí.

Navzdory vnitřním rozporům je však skutečná moc soustředěna v nekompromisním teokratickém křídle vedeném Muchtou Chameneím a podporovaném Islámskými revolučními gardami, které prozatím zvolilo neústupnost a konfrontaci s Washingtonem. Je přesvědčeno, že jeho hlavní obchodní partneři tlaku odolají. Teherán 25. srpna oznámil, že na nové sankce zareaguje, a vyjádřil důvěru, že Čína a další partneři si udrží své hospodářské vazby.

Boj probíhá i v hlavních městech, která jsou schopna udržet íránskou ekonomiku nad vodou. Proto je ropa důležitá: ačkoli válka drasticky snížila export, izolace nebude úplná, dokud budou existovat kupci ochotní podstoupit riziko, přepravní společnosti schopné přepravit náklad a finanční systémy, které zpracovávají platby.

Čína se vrací do centra dění. Společnost Kpler vypočítala, že během 60 dnů platnosti memoranda mezi Washingtonem a Teheránem opustilo Perský záliv přibližně 374 milionů barelů ropy, což odpovídá 6,1 milionu barelů denně, ve srovnání s přibližně 20 miliony barelů, které byly přepraveny v roce 2025. Po skončení dohody klesly íránské dodávky z vrcholu 1,85 milionu barelů na přibližně 260 000 barelů denně v srpnu.

Peking od začátku krize snížil nákupy ropy o 48,9 % a nedostatky pokryl svými rezervami ve výši 1,2 miliardy barelů. Tím se snížila jeho expozice vůči tlaku USA na íránský export a na 16 % nákupů ropy z Íránu, a to kromě 50 % až 54 %, které získal z Blízkého východu.

Čísla ukazují, že tlak funguje, ale také má své limity: snížení toku není totéž co jeho eliminace, ani nevyvolává lineární účinky. Aby toho Washington dosáhl, musel by agresivněji oslovovat kupce, přepravce a zprostředkovatele; čím blíže se k nim dostane, tím vyšší budou náklady.

Energetický rozměr vysvětluje, proč je ekonomická varianta politicky atraktivnější než další vojenská kampaň. Washington ji může prezentovat jako ofenzívu proti Íránu, aniž by okamžitě předpokládal nové útoky, americké oběti nebo regionální eskalaci. Zároveň to Trumpovi umožňuje udržovat vojenskou hrozbu a ukázat, že trestá Teherán, zatímco se snaží vyhnout otevřené válce.

Problém je v tom, že výsledků lze dosáhnout až za určitý čas. Průzkum agentur Reuters/Ipsos mezitím ukázal, že pouze 31 % Američanů podporuje vojenskou akci proti Íránu, což je pokles oproti 37 % v březnu a 34 % na začátku tohoto měsíce.

S blížícími se listopadovými parlamentními volbami má válka již dopad na ceny energií a ekonomickou náladu. Samotné načasování strategii nevysvětluje, ale podtrhuje její naléhavost: Washington potřebuje čas na posouzení, zda hospodářský pokles zlomí odpor Íránu bez okamžitého návratu k válce.

Írán se také snaží využít tohoto času. Může akceptovat další ekonomický pokles, pokud si udrží vojenský potenciál, udrží režim na místě a donutí Spojené státy platit vyšší politickou cenu. Jeho sázkou je, že Washington nebude donekonečna tolerovat kombinaci ekonomického tlaku, vojenské přítomnosti, drahé ropy a konfrontace se svými hlavními obchodními partnery. Hormuzská blokáda také ovlivňuje vývoz ropy a časem vytváří další napětí.

Hormuzský průliv je mechanismem, kterým se íránská krize přenáší do světa. Kpler dospěl k závěru, že 60denní dohoda umožnila přesun části nahromaděné ropy, ale nikdy průliv plně neotevřela: během tohoto období dosahovala doprava sotva 5 % běžné úrovně.

Spojené státy potřebují otevřené námořní trasy, aby zabránily tlaku na Írán, který by vedl ke globální energetické krizi. Írán si v Hormuzském průlivu udržuje jeden z mála nástrojů, které dokáží přesunout část nákladů války na Washington, jeho spojence a globální ekonomiku.

Ekonomická válka tedy vojenský rozměr neodstraňuje: pozastavuje ho. Americká námořní síla je i nadále nezbytná pro fungování ropných sankcí; schopnost Íránu narušovat přepravní trasy nadále ohrožuje Washington; a každé uzavření únikové cesty motivuje Teherán k nalezení dalšího způsobu, jak konfrontaci eskalaovat.

Paradoxem je, že oba mohou vést válku na vyčerpání, aniž by toho druhého zcela porazili. Spojené státy prostě potřebují udržovat tlak déle, než ho Írán dokáže odolat.

Írán se musí vyhnout kolapsu a zvýšit cenu tohoto tlaku do té míry, aby byl pro Washington politicky nepřijatelný. Proto skutečná zkouška začíná po oznámení „ekonomického dne D“.

Zbývá vidět, zda sankce dále sníží íránské příjmy z ropy, zda se Washington odváží tlačit na Čínu, co udělají Rusko a země Perského zálivu a jak dlouho lze udržet vojenské a ekonomické úsilí, aniž by to vyvolalo další eskalaci.

Efektivita Spojených států bude záviset méně na tom, jak moc Írán potrestají, než na tom, kolik jsou ochotny zaplatit za potrestání těch, kteří mu stále dovolí přežít.

Existují také fyzické hodiny. Strategické ropné rezervy USA obsahují přibližně 293,4 milionu barelů, což je nejnižší úroveň za více než čtyři desetiletí. Komerční zásoby činí celkem 428,8 milionu barelů, ale nejedná se výhradně o nouzovou rezervu, protože podporují běžný provoz rafinérií a trhu. Tato čísla nám umožňují odhadnout časový rámec krize.

Pokud by Washington kompenzoval čistou ztrátu dvou milionů barelů denně rezervou SPR, teoreticky by vydržela rezerva přibližně na 150 dní, se třemi miliony na 100 dní a se čtyřmi miliony na 75 dní. V praxi limity těžby, přepravy a distribuce tuto rezervu snižují. Spíše než neomezená rezerva je SPR nárazníkem schopným zajistit dodávky na tři až pět měsíců v případě intenzivního tlaku.

Íránu také tikají hodiny. Jeho zásoby ropy v tankerech klesly v srpnu ze zhruba 105 milionů barelů na zhruba 80 milionů, ale v asijských vodách, poblíž jeho hlavních odběratelů, zůstalo jen asi 30 milionů. Vzhledem k sníženému exportu se těchto 30 milionů barelů rovná zhruba 56 dnům prodeje; celkových 80 milionů barelů by představovalo zhruba pět měsíců, pokud by se s nimi dalo obchodovat tímto tempem.

To neznamená, že Íránu dojde ropa za 56 dní, ale spíše to, že se jeho schopnost přeměnit volně ložené zásoby na příjmy sníží. Jakmile se tato rezerva vyčerpá, Teherán bude muset vyrábět, přepravovat a prodávat novou ropu v rámci blokády, která se snaží zabránit všem třem, nebo se spoléhat na úvěry od spojenců, jako je Čína a Rusko.

Spojené státy mají mnohem větší fyzický buffer a produkční kapacitu, ale musí stabilizovat trh s energií a zároveň vyvíjet tlak na Írán. Navíc do tohoto závodu vstupují s dalším problémem: Kanada přispívá přibližně 3,9 miliony barelů ropy denně a Venezuela více než 500 000 barelů denně.

Politická krize mezi Washingtonem a Ottawou, která se v srpnu zhoršila, zvyšuje nejistotu ohledně hlavního externího zdroje americké ropy. Venezuela nabízí částečnou alternativu, ale nemůže rychle rozšířit svůj export: produkuje přibližně 1,25 milionu barelů denně a její přístavy zažívají až 30denní zpoždění, a to i přes zvýšenou produkci.

Časový harmonogram USA nezávisí jen na SPR, ale také na kombinaci zásob, domácí produkce, kanadské ropy, venezuelských dodávek a alternativních tras, zatímco Hormuzský plyn zůstává omezený.

Všechny tyto faktory mají své limity. Nejrozumnější odhad je, že Spojené státy mohou svými strategickými rezervami zmírnit vážné narušení provozu po dobu asi tří až pěti měsíců. Írán má menší, snadno dostupnou rezervu: zhruba dva měsíce pro barely skladované v Asii a několik měsíců, pokud se mu podaří mobilizovat všechny své zásoby.

Ani jeden z těchto hodin ve skutečnosti nedosáhne nuly. Než obě vlády vyčerpají své zásoby, budou muset najít nové zdroje dodávek, kupce nebo trasy. Otázkou není, komu dojde ropa jako prvnímu, ale kdo rozšíří svou rezervu, než vyčerpá své počáteční zásoby. V tomto závodě se počítá každý barel.

Pro Spojené státy by to mohl být kanadský barel, který se neztratí, venezuelský barel, který dorazí do rafinerie, nebo barel uvolněný z rezervního systému. Pro Írán by to mohla být zásilka, která překročí blokádu, čínský kupec ochotný podstoupit riziko nebo plavidlo, které převede plovoucí rezervu na hotovost.

Ekonomická válka se stále více podobá konvenční vyhlazovací válce: kdo nejrychleji doplní své ztráty, získává navrch. Bude to závod s časem. Spojené státy musí zavřít své finanční a obchodní brány dříve, než se politické náklady stanou přehnanými; Írán musí nechat své brány otevřené, dokud Washington nezjistí, že jeho úplná izolace by mohla stát téměř stejně jako boj s ním.

Stojí za to si uvědomit, že mluvíme o Blízkém východě, kde se každý oznámený epilog může snadno stát prologem k dalšímu konfliktu.

Závěr 

Izrael Katz a Benjamin Netanjahu hodlají s použitím “všech prostředků usnadnit emigraci Palestinců za Gazy”.

Donald Trump potřebuje naléhavě ukončit válku s Iránem, a rozjet produkci venezuelské ropy, aby transformace této země zdárně pokračovala, a tamní lid se nevymknul kontrole únosem Madura “polepšených” soudruhů. 

Vladimír Putin potřebuje ukončit válku na Ukrajině velkým vítězstvím, a to značí velké transfery území pro Rusko, a obnovení nerušeného exportu ruských fosilních paliv do světa. A uvolnění sankcemi zmrazených 300 miliard USD. A samozřejmě uvolnění sankcí EU.

Čína, Indie a Japonsko a další země Asie naléhavě potřebují arabskou a iránskou ropu, jinak jejich ekonomiky začnou nezadržitelně upadat. A Írán i Arabské země potřebují uvolnit export své ropy přes Hormůzský průliv, jinak dopadnou ještě hůř. 

Izrael a židovský kapitál nebudou jistě váhat, aby všechny tyto potřebné dohody zprostředkovaly. A za jejich zprostředkování a realizaci bude Palesticům z  “usnadněna” “dobrovolná” emigrace. Jeden zprostředkovaný tanker se tak může rychle rovnat jednomu tisíci “Palestinců usnadněných k emigraci”. Od Izraelců dostanou “kapesné” na “šťastnou” cestu do “nových domovin”, a zaplacenou leteckou přepravu. Od zemí pumpujících ropu a plyn do “zprostředkovaných tankerů” bude placen “rozumný” bonus vládám, které nutně potřebují pracovní síly k obnově své rozvrácené ekonomiky, aby se o “usnadněné” Palestince společně podělily. A od zemí kupujících ropu a plyn ze “zprostředkovaných tankerů” potečou investice do zemí, které usnadněné Palestince budou přebírat. 

Toto je pravděpodobně jediné “možně realizovatelné” řešení plánu Izraele Katze a Benjamina Netanjahu. A brzy se ukáže, zda ho opravdu se svými pomocníky prosadí. 

A proto USA nyní tak moc potřebují “pomocnou” ruku Vladimíra Putina. A proto mu musí za jeho “ochotu” poskytovat relevantní dárky, že? 

Text v dnešní analýze psaný kurzívou je analýza předního jihoamerického geostrategického analytika Ingácia Montese de Oca. De Oca nesnáší Putina a fandí Ukrajině. Jeho analýzy o konfliktu USA a Izrael kontra Irán jsou však nedostižné. A vycházejí přesně. V noci na dnešek probíhala údržba a aktualizace serveru, na němž běží naše stránky, proto bych nestihnul klasickou analýzu, a proto jsem do ní umístil celý text de Ocy. 

Na závěr se hodí znovu zopakovat jeho závěrečnou myšlenku: Stojí za to si uvědomit, že mluvíme o Blízkém východě, kde se každý oznámený epilog může snadno stát prologem k dalšímu konfliktu. A nám Evropanům tak nezbývá než si přát, abychom se kvůli válce na Ukrajině a Bruselskému komisariátu brzy nedostali do podobné geopolitické šlamastiky, že? 

Ukrajina se díky evropským válečným “havranům” a vládnoucí Kyjevské “banderovské” soldatesce řítí do národní katastrofy nezměrných rozměrů. Je tomu sotva pár hodin, kdy se generál jejích tajných služeb a současný šéf prezidentské kanceláře Volodymyra Zelenského Kyrylo Budanov v živém vysílání prořekl: “snížení mobilizačního cíle pod 30 000 měsíčně je nemožné – to je minimální hranice pro udržení současných pozic – a ani nový ministr obrany na tom nic nezmění“, a defacto tím přiznal, kolik Ukrajina ztrácí svých vojáků měsíčně. A tento jejich počet bude dále prudce narůstat. Neb Putin i Gerasimov se na letošní podzimní ofenzívu mimořádně důkladně připravili. A hodlají do bojů masivně nasadit spoustu zcela nových zbraní. A Ukrajina ani Západ navíc proti nim nemají žádnou obranu. 

Včera zoufalé velení Zelenského branné moci, které si absolutně neví rady s nepřetržitými kombinovanými nálety  ruských dronů a raket na Kyjev, nařídilo svým silám provést hloubkovými drony nálet proti hlavní ruské základně Цимбулова u Orla, odkud se ruské tryskové a vrtulové drony každý den vypouštějí na Kyjev. 

Ukrajina včera zaútočila na ruskou odpalovací základnu Цимбулова ze dvou důvodů.

Prvním jsou nepřetržité celodenní útoky desítek tryskových dronů Geranium-5 a Banderol, a vrtulových dronů Geranium-3 proti Kyjevu, které působí obrovské materiální škody, a “nenechají Kyjevany ani “se vyspat”, a “ani pracovat”.

Druhým důvodem pak je, že Gerasimov už měsíčně nechává vyrábět 500 zcela nových zbraní. A ty jsou “levné” jako drony. A “rychlé a nesnadné sestřelit” jako manévrující střely. A mají ničivou sílu klouzavých bomb. Tyto nové zbraně mají být proti Kyjevu letos od podzimu odpalovány ze základny Цимбулова v odhadovaném počtu několika set měsíčně, s výhledem zvýšení odpalovaného počtu na tisíc měsíčně příští rok. 

“DAN-T” je zbraň, která poprvé na světě kombinuje levnou cenu a masivní výrobu dronů s válečnými schopnostmi drahých, ale pomalu skládaných raket. 

Krom zbraně “DAN-T” už Rusko vyvinulo její pokročilejší formu “Monochrome”, ale o ní se zatím pouze tuší, že existuje.

DAN-T je založen na extrémně levném proudovém motoru, (40 000 USD za kus), který se ve spolupráci s Ruskem začal sériově v počtu tisíců kusů měsíčně vyrábět v Číně, ale výlučně pro Rusko a Čínu. Západ je podobný motor schopen vyrábět za podstatně vyšší cenu, a v mizivých počtech stovek kusů ročně. Celá zbraň DAN-T, vlastně levný dron se schopnostmi drahé střely, se sériově montuje v Rusku, a je navržena pro maximálně efektivní levnou sériovou výrobu. DAN-T doletí 500km, spekuluje se, že i mnohem dále, a na cíl udeří rychlostí 600km/h a více, a jeho hlavice nese 100kg výbušniny. Jde tedy o mimořádně ničivý, extrémně přesný, a masově vyráběný levný válečný prostředek, který se dá zatím sestřelovat pouze drahými západními protivzdušnými raketami, a těch se na Západě vyrábí sotva pár stovek měsíčně. DAN-T je navíc navržen hlavně pro odpalování z pozemních ramp, které se dají snadno nahrazovat, pokud jsou zničeny.

DAN-T tedy promění letos od podzimu ukrajinská města v Dantovo pověstné peklo. A Putin tak nebude muset k definitivní porážce Ukrajiny, v Rusku ani vyhlašovat mobilizaci, ani zvažovat proti Ukrajině použit taktické jaderné zbraně. 

Děkuji všem za podporu, dary i pomoc. V pátek 4. září večer budu opět hostem u Petra Hájka na Protiproud TV.

Je úterý 1. září 2026 ráno 04:20, a přeji Vám všem krásný den.  Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů. Kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com. 

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX. Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu

cj5k

Ursula von der Leyen ve čtvrtek 27. srpna v Paříži prohlásila, že na účtech Evropanů v bankách leží ladem 10 bilionů EUR, a EU tyto peníze Evropanů ležící ladem na jejich účtech v bankách musí být velmi rychle investovány do nových ekonomických a rozvojových projektů Bruselského komisariátu! A proto musí politici všech zemí EU rychle přijmout patřičné zákony, aby Brusel mohl tyto peníze Evropanů investovat.

Navlas stejný plán, jaký teď vyhlásila bruselská Uršula, přitom už v letech 1933 až 1939 provedl Adolf Hitler. Aby mohl rozpoutat II. světovou válku. 

Hitler ve svém plánu MEFO účetním trikem vyměnil 12 miliard Říšských marek, které měli němečtí občané uložené na svých účtech ve spořitelnách, bankách a pojišťovnách za 12 miliard nekrytých směnek MEFO. A investoval je do zbrojení. V době, kdy tak Hitler učinil, byl státní dluh Německa 10 miliard Říšských marek. V době, kdy Hitler rozpoutal II. světovou válku činil státní dluh Německa už 19 miliard Říšských marek, ale současně dlužil německým občanům dalších 12 miliard Říšských marek, které jim účetním MEFO trikem zabavil. 

Uršula vyhlásila, že hodlá investovat 10 bilionů EUR, které ladem leží na účtech občanů EU, a vyhlásila to v době, kdy součet všech vládních dluhů zemí Eurozóny činí 14 bilionů EUR! 

Hitler svůj účetní trik MEFO provozoval od května 1933 do září 1939 tedy 6 let a 6 měsíců. Uršula hodlá svůj účetní trik MEFO 2 provozovat po dobu příštího rozpočtového období EU, a to trvá příštích 7 let! 

Nepřipadá Vám to podivně stejné? 

V květnu 1933 založil Hitlerův finančník Hjalmar Schacht formálně soukromou společnost MEFO, a tu řídili dva ředitelé, jeden jmenovaný Říšským ministrem obrany a druhý jmenovaný ředitelem Říšské banky. Společnosti Krupp, Siemens, Rheinmetall a Guttenhofnugshütte do soukromé společnosti MEFO vložili 250 000 říšských marek, a společnost MEFO začala vydávat nekryté směnky za miliardy říšských marek, a ty sloužily jako hlavní platidlo v německém hospodářství.

Aby celý projekt MEFO směnek dobře fungoval, Hitlerova vláda se zaručila za splacení těchto nekrytých směnek MEFO do 6 měsíců od jejich předložení ke splatnosti, ale za podmínky, že může neomezeně krát za sebou o 90 dní jejich splatnost vždy odložit. Směnky MEFO byly úročeny sazbou 4%. A ta byla záměrně vyšší než úroková sazba u všech ostatních německých finančních produktů té doby, aby přilákala jejich kupce.

Aby se zajistilo, že MEFO směnky nebudou nikdy směněny zpět za Říšské marky, protože by to vyvolalo obrovskou inflaci, byla splatnost MEFO směnek opakovaně prodlužována až do roku 1939, kdy začala válka, protože ta jejich splatnost automaticky přesunula na její konec. 

Celkový objem MEFO směnek byl držen v přísné tajnosti. Dnes se předpokládá, že jich bylo vytištěno za více 12 miliard Říšských marek. Pro srovnání, když Hitler převzal moc, byl celkový dluh Německa 10 miliard Říšských marek. Když v roce 1938 Hitler zabral Sudety byl německý státní dluh už 19 miliard RM, ale k němu je třeba připočítat směnky MEFO za 12 miliard RM.

Aby směnky MEFO měly aspoň nějakou věrohodnost, částečně se vyplácely. Aby Hitler získal peníze na jejich částečné vyplácení, zabavoval miliardy Říšských marek, které ležely na spořících účtech německých občanů v bankách, stejně jako peníze ležící na účtech v německých pojišťovnách. Princip byl účetně geniální. Němečtí občané po nucené výměně svých peněz za MEFO směnky, drželi na svých účtech MEFO směnky a Hitler vlastnil jejich Říšské marky, které vyměnil za MEFO směnky.

Šlo pouze o geniální účetní podvod. Ale pomocí tohoto podvodu Hitler defacto za 6 let ztrojnásobil Německý státní dluh, a 50% tohoto dluhu financovali němečtí občané, kteří za své peníze na účtech v bankách obdrželi nekryté MEFO směnky!

Pokud se podíváme na Hitlerova čísla – zdvojnásobil MEFO směnkami německý státní dluh z 10 miliard RM na 22 miliard RM, a potřebných 12 miliard RM získal účetním trikem, při kterém občanům 12 miliard RM vyměnil za 12 miliard nekrytých MEFO směnek!

Pokud se podíváme na čísla Uršuly von der Leyen – hodlá podobným účetním trikem investovat 10 bilionů EUR, které leží na bankovních účtech občanů všech zemí EU právě v okamžiku, kdy součet všech dluhů všech vlád zemí Eurozóny činí 14 bilionů EUR. A to náramně přesně odpovídá okamžiku, kdy Hitler nastartoval svůj plán MEFO na rozpoutání II. světové války. Ergo, hodlá tedy Uršula podobným účetním trikem rozpoutat III. světovou válku? Co myslíte? 

Projev Uršuly v Paříži, jeho oficiální přepis do angličtiny najdete zde. Základní informace o Hitlerově programu MEFO najdete zde, a o směnkách MEFO zde.

Za maily děkuji, odpovím dnes a zítra.

Je neděle 30. srpna 2026 ráno 05:07, a přeji Vám všem krásný den.  Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů. Kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com. 

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX. Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu

kr6k